Archiv měsíce: Září 2015

Hájení na Tůmovém jezeře

Pondělí, Září 28, 2015

Všem, kteří pravidelně navštěvují revír 471 070, Odra 4A, Tůmovo jezero, známé též jako Kulaté, dáváme na vědomí, že dne 10.10.2015 bude na této části revíru jednodenní zákaz rybolovu. Tento zákaz rybolovu – hájení – se vyhlašuje z důvodu pořádání mysliveckých zkoušek, které budou probíhat v okolí Tůmova jezera a bude přitom využita i vodní plocha Tůmova jezera. Tento rybářský revír bude v předstihu označen tabulemi s upozorněním na tuto situaci.

Děkujeme předem všem rybářům za respektování tohoto omezení.

Za MO Jistebník

Robert Folta
předseda MO Jistebník

Jaromír Šindel
hospodář MO Jistebník

Ukončení hájeni na revíru 471066/5 – Bečkárna (Svinovské tůně)

Neděle, Září 27, 2015

ÚS ČRS, MO Ostrava Poruba informuje, že revír 471066/5 – Bečkárna (Svinovské tůně), kde byl vyhlášen zákaz rybolovu pro nedostatek vody, je  opět po doplnění vodou od 27.9.9.2015 15.00 hodin otevřen. Omezen je rybolov pouze na posledním rybníku (chovném). Řiďte se cedulemi.

Petr Lubojatzky

Zamyšlení nad pravomocemi rybářské stráže

Pátek, Září 11, 2015

Zde máte jednu otázečku na zamyšlení – položena byla 1.9.2015  JUDr. Alex. Šímovi Původně odpovídal na dotaz v roce 2010 a podobně odpovídá i dnes.

V časopise Rybářství č. 4/2010 byla zveřejněna v rubrice „Právní poradna“ odpověď na otázku, zda může rybářská stráž zadržet pytláka nebo rybáře, který se dopustil rybářského přestupku. Moje odpověď tehdy zněla, že prakticky nikoliv. Odpověď: Kolega Václav Horáček mě upozornil na článek v tisku, který naznačoval, že např. revizoři v prostředcích hromadné dopravy mají právo „černého pasažéra“ zadržet do příjezdu Policie. Člen rybářské stráže se tedy důvodně ptá, proč by tuto možnost neměla mít i rybářská stráž.

Ještě než se dostaneme k informaci, která se objevila v tisku, vrátím se ke zmiňované odpovědi z Rybářství č. 4/2010. Nejen, že na ní nemám co měnit, ale dokonce došlo ke zhoršení situace v tom smyslu, že v mezidobí byla přijata novela trestního zákona, která skutkovou podstatu trestného činu pytláctví (§ 304 tr. zák.) upravuje takto :„Kdo neoprávněně loví ryby…v hodnotě nikoliv nepatrné…“ Čili trestného činu pytláctví se nedopouští jen ten, kdo už ulovil neoprávněně ryby v hodnotě nad 5000 Kč, ale už i ten, kdo ryby v této hodnotě loví (aniž by je skutečně ulovil). Jak se taková skutečnost může prokazovat, to ví jen tvůrce trestního zákona. Uvědomme si, že zadržuje-li rybářská stráž (či kdokoli jiný) pytláka při páchání trestného činu, musí si být vědom, že pytlákovi musí být prokázáno, že lovil ryby v hodnotě nad 5000 Kč (to je součást skutkové podstaty trestného činu, jinak nejde o trestný čin). A to prokázat prostě nejde.

Nyní k oněm oprávněním revizora v dopravním prostředku. Článek v tisku vychází z interpretace odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR (dále jen NSS) ze dne 9.10.2010 č.j. 1 As 34/2010–73. Ten v části, která nás zajímá, vychází ze zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách. Podle § 37 odst. 4 tohoto zákona pověřená osoba (revizor) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy…je oprávněna vyloučit z přepravy cestujícího, který se na výzvu pověřené osoby neprokáže platným jízdním dokladem a nesplní povinnost zaplatit jízdné a přirážku, uložit zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje k vymáhání jízdného; osobními údaji jsou jméno, příjmení, rodné číslo nebo datum narození a adresa trvalého pobytu. Právům pověřené osoby (revizora) korespondují povinnosti cestujícího. Ten je, mimo jiné, povinen podle § 37 odst. 5 písm. d/ zákona na výzvu pověřené osoby ji následovat na vhodné pracoviště veřejné správy ke zjištění totožnosti, anebo na výzvu revizora setrvat na vhodném místě do příchodu osoby oprávněné zjistit totožnost cestujícího (tedy policisty nebo obecního strážníka). Nejvyšší správní soud dovozuje, že revizor není oprávněn sám přes odpor cestujícího zjišťovat jeho totožnost. Pokud cestující dobrovolně svoji povinnost prokázat svoji totožnost nesplní, musí nést s tím spojené negativní následky, tedy musí následovat revizora na vhodné pracoviště veřejné správy nebo setrvat na vhodném místě do příchodu Policie ČR.

A teď to nejdůležitější. Vzhledem k tomu, že právní vztah mezi cestujícím a provozovatelem drážní dopravy (jednalo se o provoz trolejbusu) má povahu vztahu soukromoprávního (neboť se řídí smlouvou o přepravě podle občanského zákoníku), pak lze, cituji ,,uvažovat za určitých okolností i o přestupku proti majetku. V takovém případě nelze paušálně vyloučit právo revizora odvrátit tento útok zadržením cestujícího, který se pokouší utéct, tedy pokouší se porušit sekundární povinnost podle § 37 odst. 5 písm. d/ zákona o dráhách. Právě pokus o únik cestujícího z místa, kde jej revizor vyzval k vyčkání na příchod osoby oprávněné zjistit totožnost cestujícího, je útokem na majetková práva provozovatele, tedy na zájem chráněný zákonem” (konec citace). A v takovém případě NSS nevylučuje výjimečné použití nutné obrany, spočívající v zadržení cestujícího. Přitom revizor, dále cituji ,,nesmí použít větší síly než je nezbytně nutné k dosažení cíle jeho zákroku, kterým je ochrana majetkovývh práv provozovatele” (konec citace).

Významné je, že výjimečnou možnost v rámci tzv. nutné obrany zadržet černého pasažera v dopravním prostředku váže NSS na porušení povinnosti cestujícího na výzvu revizora jej následovat na vhodné pracoviště veřejné správy nebo setrvat na vhodném místě. A takové či podobné ustanovení zákon o rybářství nemá!

Výkon rybářského práva není obsahem soukromoprávnho vztahu mezi rybářem a státem. Rybářské právo nemá, podle převažujících názorů, majetkovou povahu. Nejde v něm tedy o ochranu takových majetkových práv, k jejichž ochraně by bylo možno využít institutu nutné obrany.

A vzhledem k tomu, že ani postavení tzv. úřední osoby rybářské stráži (revizor v trolejbuse touto osobou není) pravomoci v tomto směru nezvyšuje, nemohu se dopracovat k jinému závěru, než že rybářská stráž právo zadržet pytláka či toho, kdo se dopustil rybářského přestupku, stále nemá. Byla-li by zcela výjimečně zdůvodnitelná výjimka, pak by šlo právě o tu výjimku, která potvrzuje pravidlo. Odpovídal: JUDr. Alexander Šíma dne 1.9.2015

 

Článek vložil: Petr Lubojatzky

Bivakování, vstup na pozemky …… odpovídá předseda ČRS

Pátek, Září 11, 2015

Pár informací od http://www.inrybar.cz

Zákon hovoří jasně! Rybáři u vody bivakovat nesmějí! „Vypadni z mého pozemku, ty jedna rybářská špíno!“ Je vám to povědomé? Taky jste se při lovu ryb setkali s agresivním chováním majitele pobřežního pozemku? Jak jste se zachovali? Ať už vaše reakce byla jakákoliv, zážitek to byl určitě nepříjemný. Jenže skoro by se zdálo, že těchto incidentů u vody přibývá. Každý si nárokuje u vody „svůj“ kus země. A atmosféra mezi rybáři a majiteli pozemků tak houstne. Má tenhle věčný spor nějaká řešení? Léto je na hádky mezi vlastníky pobřežních pozemků a rybáři jako dělané. Všichni se u vody totiž shromažďují jako vosy na medu. A přebytek lidí jednoduše vede k hádkám. Ale abych nemluvil jen obecně. Osobně jsem spolu s kolegy takovýchto nepříjemných zážitků prožil letos hned několik. Při vytváření materiálů pro InRybar.cz nás několikrát na březích Labe majitelé jednoduše seřvali. A abych se přiznal, nevěděl jsem, jak se mám zachovat. Co mám majiteli pozemku říct? Jak se můžu bránit? Mám vůbec právo se po jeho pozemku pohybovat? Tyhle incidenty mě jednoduše přivedly k tomu, abych si pořádně pročetl všechny možné zákony, které by se touto problematikou mohly zabývat. Výsledek? Drtivou část textu jsem prostě nepochopil. Přiznávám, nejsem odborník na právo. Pak tedy nezbývalo nic jiného, než se obrátit na skutečného odborníka. A ten je jen jeden. Předseda Českého rybářského svazu, pan JUDr. Alexander Šíma.

  1. Pane předsedo, v „rybářském zákoně“ nalezneme odstavec, který rybářům dovoluje vstupovat na soukromé pozemky. Jenže praxe je jiná. Teď se budeme bavit o pozemcích, které jsou přímo u vody. Na řadě revírů dochází ke konfliktům mezi rybáři a majiteli pozemků na březích revírů. Majitelé pozemků jednoduše odepírají právo rybářům v lovu ryb. Jak se v takové situaci mají rybáři chovat? Mají zavolat policisty? Anebo na koho se mají obrátit?

Bohužel musím konstatovat, že možnosti hájení práv rybářů moc není. V podstatě svépomoc, jinak jen žalobou u soudu. Volat policisty či obecní strážníky by asi bylo marné. V lepším případě by majiteli pozemku vysvětlili, že rybářům svědčí zákonné věcné břemeno, ale jinak by konstatovali, že jde o civilní spor a nezasahovali by do toho.

  1. Rybáři často argumentují tím, že mají právo chytat v tzv. „povodňovém pásmu“. Ovšem v našem (rybářském) zákoně, anebo v „zákoně o vodách“ není tento termín k nalezení. Existuje vůbec nějaké „povodňové pásmo“, které má vymezovat „veřejný“ prostor, anebo jde o rybářský mýtus?

Žádné „povodňové pásmo“ vztahující se k výkonu rybářského práva neexistuje. Zákon o rybářství zná pojem „pobřežní pozemek“, na který má rybář právo vstupu a právo tento pozemek k výkonu rybářského práva užívat.Na časté otázky, kolik prostoru či metrů tvoří onen pobřežní pozemek, odpověď zní, že to nikde definované není. Čili je to takový prostor na břehu, který rybář potřebuje k výkonu rybářského práva. Nikoliv ovšem k zaparkování vozidla, k postavení stanu či bivaku, protože to nejsou činnosti, které spadají pod termín „výkon rybářského práva“. Rybářské právo je právo chovat a lovit.

  1. Nerozumím jedné věci. Jak je možné, že ploty okolo některých pozemků soukromých vlastníků vedou až do vody? Tímto způsobem dost efektivně odepírají právo rybářům ke vstupu na jejich pozemky. Je toto legální?

Z hlediska rybářského práva může být legální oplotit si soukromý pozemek až k vodě, když při tom ovšem umožním rybářům vstup na pobřežní pozemek a jeho užívání k výkonu rybářského práva, například zřízením branky nebo průchodu v oplocení. Nelegální to může být z hlediska vodního zákona, pokud by plot zasahující do vodního toku mohl být překážkou volného odtoku vod při povodních.

  1. Mohou lidé pozemky přímo na březích revírů vlastnit, anebo je mají pronajaté od Povodí? Pokud by je totiž měli pronajaté, pak rozumím tomu dobře, že majitelé postupují protiprávně?

Je třeba brát v úvahu, že v republice není žádný pozemek bez pána, takže pozemky – a to i ty pobřežní – jsou vždy ve vlastnictví někoho. Zpravidla jsou to soukromoprávní subjekty (pozn. fyzické osoby, ale i právnické osoby – například obchodní společnosti nebo obce). Také to bývá stát, který pozemky dává do správy, například akciovým společnostem, kde jediným akcionářem je stát. Vlastník může takové pozemky dát do nájmu nebo pachtu, to je celkem běžná věc. Ať už jsou to vlastníci nebo nájemci, vždy jsou ale povinni respektovat ono zákonné věcné břemeno práva vstupu rybářů na tyto pobřežní pozemky a jejich užívání k výkonu rybářského práva.

  1. Teď trochu aktuálněji. Obce v okolí přehrady Křetínky odsouhlasili to, že rybáři nesmějí na březích této vody bivakovat. Jenže žádný zákon bivakování nezakazuje. A navíc, tento zákaz je z určitého pohledu i ze strany tamních samospráv v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Jak se mají rybáři proti tomuto zákazu bránit? Mají tam nadále bivakovat a při konfliktu se domáhat svého práva?

Jde o omyl, že žádný zákon bivakování nezakazuje, a už vůbec nelze tvrdit, že by to bylo v rozporu s ústavním pořádkem ČR. Jak jsem výše uvedl, všechny pozemky mají svého vlastníka. Jeho vlastnické právo je Ústavou ČR chráněno a zasahovat do něj lze jen a pouze na základě zákona (viz právě rybářským zákonem stanovené věcné břemeno vstupu a užívání pobřežních pozemků). A neznám zákon, který by vlastníkům pozemků nařídil trpět bivakování, stanování a táboření na soukromém pozemku. Jsou-li vlastníky pozemků obce, mohou si také rozhodnout, co se na jejich pozemcích smí a nesmí. Určitým způsobem sporné může být pouze jediné, totiž že jde-li o obecní majetek, který lze charakterizovat jako takzvaný veřejný statek (pozn. podle § 490 občanského zákoníku), pak ten je určen k obecnému užívání (pozn. například komunikace nebo náměstí). Zařadit bivakování, stanování a táboření pod pojem obecné užívání bych se ovšem velmi zdráhal. Pokud by se ovšem rybáři domnívali, že takové opatření je protiústavní, pak jediná možnost zvrátit tento stav je podat ústavní stížnost k Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení obecních vyhlášek.

  1. Přijde mi naprosto nepochopitelné, jak je možné, že na pozemcích okolo rybářských revírů smí být „roztroušené“ karavany často v dezolátním stavu (viz Novomlýnské nádrže nebo Labe), ale pozornost přesto směřuje k rybářům, kteří bivakují. Jak je možné, že se tato karavanová městečka tolerují? A kdo tyto karavany na břehy našich vod vůbec pustil? Obce? Povodí?

Ano, to je zcela v kompetenci vlastníka pozemků, čili kdo je tam pustil, kdo jim ta místa pronajal (pozn. umístění karavanu na pozemku někoho jiného může být důsledkem pouze smlouvy o nájmu, výpůjčce nebo protizákonné svévolné okupace), kdo je tam trpí. Tedy odpověď je jednoznačná – jsou to vlastníci pozemků a v případě pozemků státních jsou ty subjekty, které s tímto majetkem státu hospodaří.

  1. A ještě jedna otázka. Chci se zeptat na příjezd k vodě. Nedávno jsme na březích Labe narazili na úsek, kde na polních cestách byly zákazové značky. Tyto zákazy umístila tamní samospráva. Jenže povolení k vjezdu dostávali pouze někteří rybáři. Celá tato situace vypadala tak, jakoby místní představitelé vpouštěli pouze „vyvolené“ rybáře. Jde se vůbec bránit proti těmto nespravedlivým nešvarům?

Jenom bych se opakoval, že podle zákona o rybářství rybářům svědčí zákonné věcné břemeno vstupu, ale nikoliv vjezdu, na pobřežní pozemky. Soukromý vlastník pozemků obecně má právo rozhodnout, koho si na pozemek pustí, komu umožní tam stanovat, komu umožní vjíždět na pozemek autem. Takže pokud nejde o pozemní komunikace ve smyslu silničního zákona a nejde o veřejný statek, pak tam rybáři, ani nikdo další, bez souhlasu vlastníka vjíždět nesmí. Pokud by se jednalo o veřejnou komunikaci, což asi polní cesty nebudou, pak je třeba respektovat dopravní značení. Bylo-li osazeno nezákonně, tedy bez rozhodnutí příslušného správního dopravního úřadu, je na to třeba upozornit jak Policii ČR, tak tento příslušný dopravní orgán. Slovo autora Myslím si, že pan Alexander Šíma velice podrobně a jasně vysvětlil, jak se situace má. Nyní si tak můžete udělat obrázek, jaká práva při lovu ryb na soukromých pozemcích máte. Doufám, že tento text vám napomůže k efektivnějšímu řešení konfliktů, které vás u vody mohou jednoduše potkat. A přeji si, aby jich bylo co nejméně. Jenže to vám nemůžu slíbit… Přeji vám pohodové rybaření u našich vod… Autor: Viktor Krus Odpovídal: JUDr. Alexander Šíma (předseda ČRS)

 

Článek vložil: Petr Lubojatzky

Zákaz rybolovu na Žermanické přehradě

Pátek, Září 11, 2015

S platností od 15. září 2015 vyhlásil ÚS ČRS Ostrava na celém revíru 471 043 LUČINA 2A ZÁKAZ LOVU VŠECH RYB z důvodu nízkého stavu vodní hladiny. Opatření je v souladu s par.13 odst.3 i) zákona 99/2004 Sb., O rybářství. Zákaz platí do odvolání.

 

Petr Lubojatzky